Yustin Castillo Minulost nepřichází nezměněná.Ohýbá se k tomu, kým jsem nyní.To, co dnes nesu, utváří, co zazářía co zůstane potichu.Tatáž vzpomínka může zjemnit nebo řezat ostřeji,ne proto, že by se změnila,ale proto, že jsem se změnila já. Každý akt vzpomínání proměňuje samotnou cestu.Světlo přenastavuje to, čeho se dotkne.Nový význam usedá na starou zkušenostjako prach zachycující sluneční paprsky.Nic se nevrací.Všechno se […]
Leoš Brabec Máme zvláštní tendenci idealizovat minulost. Vzpomínky fungují jako filtr – odstraní nepohodlí a ponechají jen emoce, po kterých se nám stýská. Nejsou otiskem reality, ale spíš jejím volným překladem. Jsou jako kartotéka s negativy, které s každým dalším vyvoláním mění svou světlost, saturaci i ostrost. Často je považujeme za nezvratný důkaz. Za pevný bod, o který se můžeme […]
Petr Samojský Když vás někdo rozesměje, je to jako dárek, že? Ono je to umění, někoho rozesmát, i když samozřejmě vždycky také záleží na okolnostech. Nicméně podstatné je, že milý úsměv je prostě milý; prozáří chvíli, rozpustí nemilé. Zkuste někoho obdarovat! Myslím úsměvem. Tedy samozřejmě nikoliv nuceným, ale který vyjde z toho, že si v sobě uděláme příjemno a krásno.
Jana A. Rašková Dobrý den! I toto přání může být skutečným obdarováním v praxi. Upřímné, konkrétní, smysluplné a potřebné. Nechceme tady přece po světě chodit jen tak, apatičtí vůči ostatním. A chceme se mít po všech stránkách skvěle. Přejme to nám všem, viditelným i neviditelným bytostem. Skutečně! Pojďme tedy sebe i druhé příjemně překvapovat, trvale obdarovávat a přitom netratit. Ale […]
Jarmila Plotěná Člověk řekl Životu: „Co mi dáš? Čím mne ze svého bohatství obdaruješ? Měl bys mi dát ty nejlepší přátele, zodpovědné, oddané a věrné, abych byl šťastný. Také bys mě měl jaksepatří náležitě odměňovat za moje zásluhy a dobré vlastnosti.“ Člověk mluvil dál, ale Život mlčel, jako by nic neslyšel. Žádná obdarování nepřicházela. Jiný člověk řekl Životu: „Co bych […]
Martin Oskorip StojímV západe slnka postupne utícha vietorKoruny stromov v sebe ukrývajú minulosťA spomienkyJedného dňa im dážď a pôda darovali životStromy nepremýšľajú ako ľudiaPozerámSvojou majestátnosťou v nás oživujú citK životuA matke ZemiJej pohostinnosť je nám veľkým daromPremýšľamDýchame čistý vzduch, pijeme čistú voduKaždé semeno, prameň či lúč sú prejavom jej štedrostiNeustále sa učíme, že skutočná hodnota nespočíva vo vlastníctveJe to kolobeh […]
Kateřina Kopecká Máme to všichni ještě v živé paměti. Na jedné planetě, na její severní polokouli, se blíží slunovrat. Dny jsou kratší a kratší, temnota narůstá všude kolem i uvnitř. Pro obyvatele planety to je a byl od věků významný mezník. Báli se, uctívali, vábili světlo zpátky. A tu se v jedné chvíli čas zastavil a světlo se začalo vracet. […]
Dagmar Kašlíková Ještě než se narodíme, jsme obdarování matkou a ona námi. S narozením přichází dar života a obdarování světa námi samotnými. Zvířata, stromy, květiny a vše živé dostalo dar žít a obdarovat svět jedinečností, krásou, užitečností a originalitou. Co jsme a máme je konstantní obdarování. Každý skutek, slovo, úsměv, bytí. Obdarování, které zanechá v duši světlo, potěší, pomůže, vyvolá […]
Karen Ercolino Slýcháme, že je lidskou přirozeností chtít víc pro sebe – a přesto nám dělá takovou radost dávat druhým. Všichni známe to potěšení, když pro někoho najdeme ten správný dárek – nadšeně si představujeme, jak šťastný bude, až ho dostane. Těší nás podat pomocnou ruku, když můžeme dát právě ve chvíli, kdy má někdo potřebu, kterou dokážeme naplnit. A […]
Yustine Castillo Close Přicházejí tiše, z nepravděpodobných rukou, v nepravděpodobných okamžicích – ve chvíli, kdy je srdce na okamžik bez obrany. V tom překvapení ve mně něco změkne. Otevřu se milosti. Jeden takový dar si našel cestu ke mně. Uvědomila jsem si, že jsem ztratila jadeitovou náušnici – malý zelený korálek, který jsem si vybrala den předtím na trhu. Jednoduchý, […]
Leoš Brabec Skutečné obdarování se odehrává v tichých rovinách bytí, kde se setkáváme s druhým bez podmínek a očekávání. Poznávacím znamením je když dáváme druhému naši plnou přítomnost. Je to umění skutečného naslouchání, které odkládá naše vlastní soudy a starosti, abychom chtěli vidět svět očima toho, kdo je před námi. Když se člověk cítí viděn a vnímán, přestává být sám; […]
Petr Samojský „Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu,“ řekl svého času Gilbert Keith Chesterton. Je to hluboká pravda. Kdy jste se naposledy něčemu pořádně úctyplně podivili? Protože, a to je právě pointa, teprve když jsme schopni vůči něčemu cítit údiv, otevřou se nám dveře chápání, že svět je plný divů. A to on je, o tom […]
Jana A. Rašková Vážit si lze vlastně všeho! Od rozbřesku do noci. Od početí do skonání, tomu není pomoci. Cením si například vody, co denně piji a co jí ještě trochu zbývá. Židle, na které si sedím, přestože bych jí jen sotva sama vyrobila. Vzduchu i možnosti, že to ve mně samo dýchá. S ohledem na rovnováhu. Dá se to […]
Jarmila Plotěná Cože? „Kabát z úcty“? Vždyť se říká že někdo má „z ostudy kabát“. A co takhle kdyby byl kabát zcela jiný, tedy ten utkaný z úcty, kdy přiznáme důstojnost a hodnotu každému člověku, přírodě, všemu živému i zdánlivě neživému? Kde takový kabát najít? Zřejmě nejlépe, když ho sami vytvoříme. Oblékneme do něho všechny a všechno a také sebe. Představme […]
Kateřina Kopecká Četla jsem si týdeník, náhodou to byl Respekt. Zaujal mě článek, ze kterého se vyklubala reklamní kampaň na podporu duševního zdraví veterinářů. Mazlíčky ošetřují nehledě na denní či noční hodinu. Jsou vystaveni stresu, tlaku majitelů zvířat a pracují v náročných podmínkách, Jsme vyzývání k projevení respektu. Po prvním dojmu a úvaze nad tím, kdo všechno by měl být […]
Dagmar Kašlíková Život bez úcty by byl prázdný, nevědomý, smutný a těžký. Jsme lidé a stav úcty a neúcty nám přináší jiný úhel pohledu na svět. Když se podíváme např. na strom jako na materiál, uvidíme dřevo. Uctívaný strom je součástí života. Když budu vnímat vodu jako nástroj na čištění, bude to přípravek. Voda pojatá s úctou jsme my – […]
Karen Ercolino Jak řekl Louis D. Brandeis, „Pokud si přejeme úctu k zákonu, musíme nejprve učinit zákon hodným úcty.“ Někdy, když lidé mluví o úctě, tím ve skutečnosti myslí, že chtějí, aby s nimi druzí souhlasili. Názory nebo činy, se kterými nesouhlasí, pak mohou vnímat jako projev neúcty. Úcta však není jednosměrná ulice. Pokud má být opravdová, pak musí být […]
Yustine Castillo Close Úcta téměř nikdy nepřichází celá.Z počátku bývá malá a nejistá,jako tichá ochota podívat se dvakrátna někoho, o kom jsme si mysleli, že ho už známe. Zvídavost je první jemný krok,není to hlučná zvědavost, která se dožaduje odpovědí,nýbrž ta, která se naklání blíž a šeptá:„Je toho na tobě víc než to, co vidím.“ Když se staneme zvídavými,tuhé obrysy […]
Leoš Brabec Úcta není samozřejmost ani povinnost. Je to volba. Volba, jak se díváme na druhého člověka – zda skrze předsudky, nebo skrze otevřenost. Zda chceme hodnotit, nebo nejprve porozumět. Každý člověk má vnitřní hodnotu, která se formuje už od útlého dětství. Rodinou, společností. Tuto vnitřní hodnotu má člověk nezávisle na víře, názorech či životní cestě. Úcta proto není něco, […]
Tereza Vitoušová „Milovat znamená nalézt a dovršit sebe sama v něčem mimo sebe,“ píše Pierre Teilhard de Chardin. Je to sice jen malý střípek v jeho velkém teologickém konceptu, ale stojí za zmínku.Láska potřebuje vztah. Nevystačí si s osamoceným Já – Já chci, Já potřebuji, Já si myslím… Potřebuje ono druhé Ty, ke kterému se může vztahovat, ve kterém se může realizovat. […]