Duchovní cesta nezačíná osvícením
Leoš Brabec
Moje duchovní cesta nezačala mým osvícením. Spíše neklidem. Pocitem, že něco chybí, přestože jsem nevěděl co. Je to spíše způsob chůze než cesta k cíli. Procházel jsem ji v tichosti, v životních událostech, v okamžicích bolestí i radostí. Je to hlubší vstup do života.
Mé kroky nevedou nutně do chrámu a mé cesty nevyžadují správnou víru ani správná slova. Vyžadují jen ochotu se ptát – a vydržet s otázkou dost dlouho, aby začala něco měnit. Našel jsem místo, kde se za otázky nikdo nestydí. Kde není nutné mít odpověď, aby člověk mohl být součástí rozhovoru. A to byl, myslím, ten nejdůležitější krok.