Co Čech, to muzikant
Petr Samojský
Říká se, že co Čech, to muzikant. My Češi máme o sobě lecjaká mínění. Někdo je muzikant, jiný básník, ten to a ten zas tohle, někdo sama vzorná pokora, jiný „hrdobec“, někdo trochu Švejk, jiný tajemný K.
Jedno je ale vždycky pravda; co si o sobě myslíme my, Češi, nemusí být vůbec totožné s tím, co si o nás myslí druzí. Svým způsobem nás reprezentují naši političtí představitelé, ale co se toho týče, je to taky trochu popletené. Co si vlastně o nás může kdo myslet, když jeden prohlásí něco, druhý se za to omlouvá třetímu, který napíše čtvrtému, kterému do toho nic není. Všechno nám to pěkně propere, promíchá a zahustí to naše média, a našinec aby si na to zase jen zanadával. A tak ten nadává prvnímu, ten druhému, ten třetímu, ten čtvrtému, a tak dále, a společnost se dělí na ty, kdo volí Mažňáka nebo Losnu.
Naštěstí máme naději hraničící s jistotou a jistotu hraničící s nadějí, že jsou věcnější věci a hodnotnější hodnoty, kterými naplňovat svá srdce den co den. Hodnoty duchovní, které přesahují omezenost tohoto světa, a v tom můžeme být jednotní.