České unitářství
Sto let stará tradice liberální spirituality, jejíž základy byly položeny v nadšených dobách československé první republiky. Přitom však navazuje na mnohem starší proudy české reformace, ve kterých touha po nezávislém duchovním poznání formovala základy svobodomyslné víře.
V průběhu času, na prahu raného novověku, vznikl takzvaný třetí proud české religiozity; na straně jedné katolictví, na straně druhé protestantství, které ale setrvalo v křesťanské dogmatice. Třetím proudem se již tehdy nazývali stoupenci další, mnohem liberálnější varianty – v českých zemích například Menší stránka, odnož Jednoty bratrské. Unitářství na tyto historické proudy přímo navazuje a důrazem na svobodomyslnou spiritualitu založenou na pluralitním základě podněcuje tvůrčí a pokrokové náboženské myšlení i činy. Je, respektive chce být individuální (leč nikoliv individualistické) a svobodné (leč nikoliv bez hranic).
České unitářství je dnes stále jako v dobách svých počátků duchovní svobodomyslnou alternativou mezi oficiálními českými církvemi a zároveň stabilní organizací s bohatou historií mezi bezbřehostí nejrůznějších alternativních duchovních proudů, které průběžně přicházejí a odcházejí.