Pokoj s jedním slunečním paprskem, ve kterém tančí prach
Kateřina Kopecká
Vzpomínky jsou uložené v některém pokoji, nebo ve věži domu, ke kterému jsme zapomněli cestu. Jsou zavěšené v tichém prostoru jako křišťálové ověsky na lustru. Jednou za čas se v té místnosti s lustrem ocitáme, kdoví jak. Hledíme přes sklíčka, pozorujeme děje a postavy, všechno je trochu ohnuté, zkreslené lomem křišťálu. Barvy jsou dávné, sépiové, zažloutlé. Když o sebe sklíčka cinknou, zaslechneme hlasy či melodii. Jak ale dokáží uchovat vůni?
Ten zářící lustr vrhá i stíny. Tam v nich žijí naše noční můry, strachy a zášti. Když zaskučí vichřice, lustr se kymácí a po stěnách jsou nám stíny v patách, šklebí se a tasí drápy. V tu chvíli je nutné vzpomenout si na poklad uložený v srdci – zlatý kompas s nápisem: Za skutkem viny a neviny je pole, tam se s tebou setkám a vydáme se správným směrem. K pochopení, odpuštění, smíření.