Jak tvoříme vzpomínky?
Dagmar Kašlíková
Vzpomínky jsou tak rozmanité jako život sám. Jakou minulost máme, co jsme prožili, koho jsme potkali a čemu jsme věnovali svůj čas. Některé přijdou bez pozvání. Pohladí, vyvolají úsměv na tváři, dají nám podporu, sílu a chuť jít dál. Přijdou i ty, které znovu zabolí, kdy pociťujeme úzkost, smutek, stud a někdy i strach.
Vzpomínky promítané vědomě jsou taky buď krásné, veselé a láskyplné nebo bolestivé a smutné kvůli tomu, že vzpomínáme na situace, které jsme prožili a nebyly tenkrát v souladu s naším bytím. Ty, které nám pomáhají radostně či klidně žít si zaslouží naši pozornost, lásku a poděkování. Těm, které nás oslabují a ubližují nám, pomůže, když je příjmeme jako součást naší cesty, která nás dovedla až sem.
Esence spojení vyjasněné vzpomínky s přítomným životem je nám nápomocná při výběru kudy a jak pokračovat, aby ty příští vzpomínky nás a naše okolí naplňovaly láskou, přátelstvím a vírou v lepší svět. Každým novým aktem tvoříme další vzpomínky sobě a lidem kolem nás.