Zlaté adventní okénko
Sofia Pavala
Moji milí, minulou neděli jsme někteří zapálili čtvrtou svíci adventního věnce, který symbolizuje Boží přítomnost, jednotu a současně stálou cestu slunce temným zimním časem v podobě věčného světla naděje. Dovolte mi proto dnes slavnostně otevřít zlaté adventní okénko.
Letošní čas kovidově-předvánoční je silně vytržen mimo náš lety zažitý zvyk očekávání Vánoc, těšení, shonu a příprav. Je vychýlen do zvláštní podoby surrealistického ztvárnění hodin Salvátora Dalího. Nástěnné hodiny letošního času visí zavěšeny jako mokrý hadr na holé větvi stromu, jejich materie proměněna v plasmu pomalu stéká po starožitném nábytku. Budík, který čekal na pokyn pro zazvonění prvotního zvuku vesmíru, leží bezvládně na písčité duně pouště a přitom klíč se nachází nedaleko…
Přesto se v tomto zdánlivě porouchaném strojku hodin vánočního času ukrývá něco jedinečného. Ten strojek totiž vůbec není porouchaný, tiká věčností mimo prostor a jeho zvuk sílí v jednom jediném okamžiku, který propojuje jistotu trvání: mezi tichem a tichem. Pojďme spolu najít tu chvíli, která se nikdy nebude opakovat a je darem tohoto svátečního času roku 2020 nám všem! Protože ať již slavíme tradiční křesťanské svátky nebo duchovně vyrůstáme z tradic zimního slunovratu, poselství ukryté ve strojku hodin tohoto času je pro všechny stejné. Je to nazírání duchovní podstaty světa, opředené v jemné nitce krajkoví lásky, která se mezi námi proplétá a propojuje nás, návštěvníky této země, v dobrém lidství.
Právě dnes, 21. 12. 2020, nastává zimní slunovrat a ve vesmíru se děje něco jedinečného. Jupiter a Saturn k sobě přistupují tak blízko, blizoučko, jako tomu bylo naposledy před osmi sty lety. Konjunkce planet Jupiter a Saturn se letos přesně proťala se zimním slunovratem a přináší nový bod zlomu.
Adventní čas je přípravou srdce pro niterné ztišení a důvěrné naslouchání hlasu duše. Znamená však i přípravu pro odklizení tíživých skutečností v našem životě, vymetení prachu ze všech temných zákoutí, očištění našeho duchovního pokojíčku, abychom do něho mohli pustit světlo a pokoj, zkrátka: velký předvánoční úklid. Ovšem letos nám surrealistický strojek budíku času spolu s vesmírem posílá jedinečný dar.
21. 12. 2020 přesně v 11 hodin se nám otevírá naše vlastní osobní skulina v časoprostoru, která nám v subjektivní rovině dovolí zaslechnout ten zvuk prvotního zvuku vesmíru mezi tichem a tichem. Mezi tichem, které zbylo po zvuku zavřených dveří, kterými jsme nadobro uzavřeli etapu věcí minulých… A tichem, za kterým otevřeme nové křišťálové dveře a vykročíme do zářivého světla očištěné nové budoucnosti. Ten bod zlomu je právě v tom jediném okamžiku, který propojuje jistotu trvání. V té chvíli je nám dáno duchovně étericky porozumět a pochopit, smířit se, odpustit, uzavřít… a znovu otevřít naše křišťálové DVEŘE.
Klíč k novým dveřím se nachází na poušti našeho nitra a leží na dosah zámku našeho srdce. Příprava srdce v tomto podivuhodném čase má svoje zákonitosti, řídí se vyšším řádem. I když se nám možná zdá, že skutečnosti světa vezdejšího nás posadily do vachrlaté kabinky na horské lanovce, která stoupá mlhou krkolomného kopce bez konce. A ony skutečnosti vezdejší se pitoreskně míhají kolem nás postavené hlavou dolů, nerespektující zákonitosti gravitace.
Ale když se od toho oprostíme, nezbyde žádná mlha přede mnou, mlha za mnou… Otevřeme své nitro v hlubokém propojení na duchovní přesahy. Myslím ne jenom decentně na špehýrku, ale dokořán a s absolutní důvěrou v požehnané vedení. Tak ten klíč zámek našeho srdce otevře sám.
A to bude potom svobodný skok víry silný jako bungee jumping, intenzivní duchovní zážitek a proměna smýšlení!
Tak co? Jdete do toho?
Přeji krásné prožití svátků, hodně zdraví a příští rok 2021 se sejdeme znovu v novém, dobrém a zdravém 21. roce 21. století, v čase křišťálovém.
Vaše Sofie