Jsme národ Husův a rádi se tak zoveme…
Sofia Pavala
však jsme tím národem Husovým doopravdy a ve skutečnosti?
Tuto zásadní otázku pokládá Masaryk ve spise Jan Hus, který vznikal v letech 1895–96. Odpovídá poněkud skepticky, že ještě nejsme a důvodem je nedostatek duchovního života a mravního směřování naší české společnosti. Obrat pro něho nepředstavuje revoluce, ale reforma, mravní obroda. Jana Husa si vždy připomínáme, chceme-li vyburcovat české národní sebevědomí.
Kde se konstituuje česká kultura jako taková? V době osvícenství se ptá Palacký po smyslu české národní existence a nachází ji ve sféře duchovní. Palacký hledá smysl národní existence v dějinách a objevuje ho v husitství… Jaká je naše národní identita? Masaryk je přesvědčen, že česká národní identita se opírá o myšlenku humanity, které vzešla z naší české reformace. Zdůrazňuje ovšem, že žádná reformace není dokončena, neustále se obnovuje a pokračuje, musí být znovu zušlechťována, aby zůstala živá, aby její myšlenka byla nosná. Hus je pro Masaryka důležitou osobností v boji za samostatnost českého státu. Podle Masaryka smysl českých dějin tvoří Jan Hus, Komenský, osvícenství, Havlíček Borovský. Masarykovi jde o člověka a jeho lidskou existenci a jaký mravní podíl má jeho jednání na stav společnosti. Proto klade důraz na to, že smysl českých dějin se týká morálního příklonu jednotlivce a klade důraz na svobodu svědomí. Co je ten Vyšší ideál napříč generacemi? Mravní obroda jednotlivce sub specie aeternitatis (pod zorným úhlem věčnosti).
Naše husitská reformace se stala vlastně základním podhoubím pro vznik České republiky. Mistr Jan je pro Masaryka mravním géniem, není jen národní buditel a náboženský reformátor. Husova smrt ukazuje důležitost náboženské svobody, opravdovosti a svobody přesvědčení. Jinak než Hus jednal, jednat prostě nemohl. Pokud chtěl jednat svobodně, nemohl opustit svoji pravdu. Zlo nespočívá v tom, že se názorově rozdělujeme pro pravdu na různé názorové skupiny, ale v tom, že tyto skupiny si osobují monopol na samospasitelnost absolutní pravdy, namísto toho základního ideálu jednat společně v jednotě ducha a pravdě. Hus nebyl upálen proto, že nebyl mravný nebo poukazoval na nesprávné modely v církvi, ale protože hlásá nové učení! Hus svým učením o neviditelné církvi jako obci vyvolených podřizuje církevní a světskou autoritu autoritě vnitřní, mravnosti. Je to pokus o odpoutání se od středověké církevní autority, jde mu o obrození mravnosti a života praktický opravdový a kvalitní život člověka.
Hus bojuje ve jménu svobody a ve jménu práva na národní přesvědčení. Jaké morální hodnoty máme dnes vlastně obnovovat? Čím je pro nás Jan Hus dnes v 21. století?
Nesmrtelnou pravdu o člověku napsal Mistr Jan v jednom ze svých listů z vězení roku 1415: „Jeden teolog mi řekl, že vše je pro mne dobré a dovoleno, jen když se podrobím koncilu, a dodal: Kdyby koncil prohlásil, že máš toliko jedno oko, třeba máš dvě, bylo by tvou povinností vyznati s koncilem, že tomu tak jest. Odpověděl jsem mu: I kdyby mi to tvrdil celý svět, já, maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to připustit bez odporu svědomí.“ Hus hájí jednotu rozumu a svědomí proti argumentu teologa, který posouvá rozum na vyšší instanci soudce, který rozhoduje, jestli se člověk má vzdát vlastních osobních přesvědčení, názorů, pocitů. A naše svědomí a mravní konání? Podle Jana Husa rozum a svoboda svědomí vystupují jako jednota, rozum nelze oddělit od svědomí. Ztratit rozum a svobodu svědomí znamená ztratit své lidství. Upadnout do nihilismu nicotnosti… neživotnosti.
Autor obrázku: David Sedlecký, převzato z Wikimedia Commons