Co je v unitářství nejvyšší autoritou?
Luděk Pivoňka
Kdybychom se podívali na katolickou církev, byl by to papež, církev nebo Písmo svaté. Tyto tři autority jsou v tomto duchovním společenství považovány za neomylné. V pravoslavných církvích je to církev a Písmo svaté a v evangelických církvích jen Písmo svaté.
Křesťané těmto autoritám důvěřují, a proto se nijak nesnaží je kriticky prověřovat. U nás unitářů je to však jinak. My jsme naopak odvážně pobízeni, abychom vše zkoumali a drželi se jen toho, co je dobré a pravdivé. Tímto přístupem můžeme naše poznání stále zpřesňovat, a tak být v čele náboženského pokroku.
Pro nás je nejvyšší autoritou vědou osvícený rozum a láskou probuzené svědomí. To ale neznamená, že tyto dvě autority považujeme za neomylné. Přesto nám umožňují naše náboženství stále inovovat. Dalo by se také říci, že chceme být náboženstvím založeným na důkazech. U některých oblastí teologie však musíme čestně přiznat, že jednoznačné důkazy nemáme. Zde se musíme spokojit s prohlášením, že v těchto oblastech jdeme cestou víry a nikoliv poznání. Je to však prohlášení upřímné. Tato upřímnost nám pomáhá k větší úctě vůči názorům, se kterými nesouhlasíme a které nemůžeme jednoznačně dokázat.
Toto je v dnešní době velmi vzácné. Přál bych si, aby tento postoj nebyl přítomen jen v naší malé náboženské společnosti, ale aby se stal důležitou součástí celospolečenských debat, kde názorová nesnášenlivost je bohužel velmi výrazná. Možná je to nesplnitelný cíl, ale přesto stojí za to o něj usilovat.