Bezpečný přístav
Jarmila Plotěná
To se lehce řekne „bezpečný přístav“. Ale kde takový najít, když není nikde v současnosti ani v dohledné budoucnosti? Stačí si pustit zprávy a hned jsme svědky bouří na všech stranách a nějaký bezpečný přístav v nedohlednu. On, ten bezpečný přístav není totiž na nějakém konkrétním místě ani v nějaké určité době. Nedá se najít na mapě. Nelze k němu náhodně doplout ani na něj netrpělivě čekat, v budoucnu jej vyhlížet a myslet si, že se k nám sám dostaví. Ten bezpečný přístav není dokonce ani nějaký nám milý člověk. Nikdo nemůže být za nás naším bezpečným přístavem, i kdyby to byl člověk sebelepší, tak jako se nikdo nemůže za nás rmoutit nebo radovat. Z toho je zřejmá stará známá moudrost, která říká, že onen přístav bezpečí, hlubina míru je v každém z nás. Návody na cestu k této moudrosti bývají zpravidla doporučení různých duchovních praktik, cvičení, modliteb a meditací, které někdy fungují a někdy nefungují, i když by měly. Fungovat nemohou, jestliže si do svého vnitřního přístavu přinášíme bouře našich životních příběhů, vzpomínek, sympatií a antipatií, neodpuštění někomu, něčemu nebo i sobě. Takto zaplněný přístav bude vždy a všude neklidný. A takovým i zůstane.
Kdykoliv se setkají lidé, kteří v sobě mají vnitřní bouři, dříve nebo později nastane nějaký konflikt. Bouře jednoho ještě více rozhoupá neklidné vlny toho druhého. Dovedeme si představit, co se stane, když je takových jedinců více. Dovedeme si však i představit jaká harmonie, radost a tvůrčí atmosféra nastává, když se sejdou dva nebo dokonce větší množství bezpečných přístavů. To pak může vzniknout skutečně velké dílo.
Naše doba je pro nás všechny v tomto ohledu těžkou zkouškou i velkou šancí. Bylo třeba omezit kontakty, byli jsme více sami se sebou, mohli více přemýšlet, více věcí si uvědomit, najít sámi v sobě bezpečný přístav. Tak až se opět setkáme, ať přicházíme k našim bližním, k blízkým i vzdáleným, z pozice našeho bezpečného přístavu s přáním všeho dobrého a správného.