Měli bychom žít jako nebeští ptáci?
Luděk Pivoňka
Ježíš v kázání na hoře mluvil o tom, že bychom si měli vzít příklad z nebeských ptáků. Ti nesejí ani nežnou ani neshromažďují do sýpek, a přesto je nebeský Otec živí. Neměli bychom si tedy dělat starosti o zítřek, neboť Bůh se o nás dobře postará. Podle Ježíše bychom měli neustále hledat Boží království a spravedlnost a to ostatní nám bude přidáno.
Když jsem nad těmito slovy přemýšlel, nabyl jsem silného pocitu, že je to krásná výzva, ale že v našem světě nepůjde uskutečnit. Ježíš byl v té době přesvědčen, že Boží království je velmi blízko, a tak nemělo cenu hledět příliš daleko do budoucnosti. Jenže Boží království za jeho života nepřišlo a vypadá to, že ani dnes už nepřijde.
Je tedy Ježíšovo evangelium pouze utopická vize? V jistém ohledu ano, v jiném nikoliv. Pokud bychom čekali, až Ježíš společně s anděly sestoupí z nebe a na zemi uskuteční Boží království, možná bychom se nikdy nedočkali. Pokud bychom ale dokázali odlišit, co je v životě podstatné a co nikoliv, mohli bychom najít novou harmonii ve svém životě.
Ježíš řekl, že duše je víc než jídlo a tělo víc než oblečení. Jsou lidé, kteří se starají pouze o to, co budou jíst, co budou pít a co si budou oblékat, a nic jiného je nezajímá. Kdybychom měli jen tyto potřeby, byli bychom podobni zvířatům a rostlinám a toužili bychom pouze po svém přežití. Zvířata a rostliny jsou sice krásná stvoření, ale člověk má pravděpodobně vyšší poslání, a to stát se Bohu podobnou bytostí.
Proto pamatujme také na svoji duši a její trvalé zušlechťování a nebojme se zítřka, co nám přinese. Pokud bude Bůh s námi, dokážeme zvládnout i svoje každodenní potřeby, které musíme také naplňovat, abychom v našem pozemském světě nezemřeli. Člověk bez duše by jen těžko mohl pracovat na svém sebezdokonalování.