Všímejte si dobrého
Vlastík Krejčí
Často máme sklony dobré věci brát jako samozřejmost. A protože jsme naprogramováni na to všímat si především změny, tak pak, když přijde změna – je to pochopitelně změna k horšímu. Kdy jste slyšeli někoho říct: „Dneska mě pravé koleno nebolí, to je skvělé!“ Ne. Koleno nebolí, beru jako samozřejmost. Ale když mě to pak chytne, tak si toho samozřejmě všimnu.
Kdysi za mlada jsem absolvoval dvouletou povinnou vojenskou službu. Za ty dva roky bylo spoustu nehezkých zážitků. Ale dnes, když „vzpomínáme na vojnu“, tak se vybaví skoro jen ty vtipné historky. Ty zlé tam jsou, ale akcent je na tom veselém nebo aspoň vtipném. To setkání se smrtí, třeba to setkání s tím jak reagovali důstojníci na onu smrt člověka, ano je to tam. Ale vzpomínky jdou za tím lepším.
Tak proč, když to jde v tomto případě, proč takto nepřistupovat vědomě k současnosti…
Vždyť jednou to bude také předmětem mých vzpomínek.