Luděk Pivoňka
Co znamená zrušit Zákon a Proroky? Zákon a Proroci jsou označením pro židovská svatá písma, která jsou hlavním duchovním textem judaismu. Každý věřící vyznavač tohoto náboženství je vnímá jako přímá slova od Boha. Proto Ježíš říká v Matoušově evangeliu, že nepomine ani jediné písmenko, ani jediná čárka z hebrejské Bible, dokud se všechno nestane.
A co by se mělo stát? Mělo by přijít nebeské království, které zřídí na zemi Syn člověka společně s anděly. Ježíš očekával, že se to stane ještě za jeho života. Do té doby se nic nemělo rušit z židovské Bible. Toto byla patrně reakce na apoštola Pavla, který se později stal velkým Ježíšovým misionářem. Ten tvrdil, že, i když byl židovského původu a vyznáním farizeus, není nutné dodržovat předpisy Mojžíšova Zákona, protože Ježíš se stal Spasitelem všech, a to židů i Řeků. Tím jako první položil základy pro vznik nového náboženství, a to křesťanství.
Jeho směr se později stal hlavním proudem v křesťanské tradici. Ostatní směry byly od čtvrtého století po Kristu razantně potlačeny křesťanskými císaři. Původní směr, který vycházel přímo od Ježíše, byl předáván Ježíšovými příbuznými v čele s Jakubem, jeho nevlastním bratrem. Také Marie Magdaléna jako jeho družka (nebo i manželka) hrála v tomto hnutí významnou roli. Tito následovníci žádné nové náboženství nevyznávali. Řídili se pouze judaismem. Proto dnešní křesťanství jen volně navazuje na Ježíšovo evangelium.
Tvrdit, že Ježíš je zakladatelem křesťanského náboženství, je historická nepravda. Přesto křesťanství k sobě přitahuje stále nové následovníky. Možná je to i proto, že se mu podařilo propojit lásku k Bohu s láskou k člověku. Apoštol Jan napsal ve svém dopise, že kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže ani milovat Boha, kterého nevidí. A je to pravda. Kdo chce dokonale uctívat Boha, nechť nejprve dokonale miluje své bližní. A nad toto přikázání už žádné vyšší není.