Poslední věci člověka
Luděk Pivoňka
Když lidé občas přemýšlejí o své budoucnosti, tak je někdy napadne, jestli má jejich život nějaký smysl. Pokud život končí smrtí, tak se jeho smysl pohybuje jen mezi smrtí a narozením. Pokud život smrtí nekončí, tak je možné jeho smysl hledat i za hranicemi pozemského života.
Většina náboženství pak hledá smysl života právě tam. Katoličtí křesťané například věří, že lidé po smrti mohou jít buď do nebe nebo do pekla nebo do očistce. Mají tedy dobrou motivaci věrně následovat svého Spasitele Ježíše Krista, aby vstoupili právě do nebe. Ti lidé, co v posmrtné odměny a tresty nevěří, musí pak hledat smysl svého života jiným způsobem.
My unitáři se obrazně řečeno pohybujeme na obou stranách barikády. Někteří unitáři v posmrtný život věří a jiní ne. Já osobně v posmrtný život věřím, ale svoji motivaci k dobrému životu nehledám jen v božském Spasiteli.
Domnívám se, že naprostá většina náboženství spíše povzbuzuje k ctnostnému životu. Proto není nutné se náboženství přehnaně bát, ale je nutné mezi různými náboženstvími pečlivě rozlišovat a vybírat, a tak oddělovat duchovní zrno od duchovních plev. A to je vždycky bohulibý úkol.