Zase rozkvete
Jarmila Plotěná
Někdy vidíme beznadějnou situaci, jedna krize za druhou – osobní, globální, krize všeho druhu, kdy světlo na konci tunelu ne a ne zahlédnout. Všechno nasvědčuje, že tam asi nebude nebo tam třeba nebude už pro nás.
Příroda, moudrost mytologických příběhů a pohádek, ale i cosi uvnitř nás však svědčí o opaku.
V přírodě kdejaký suchopár tvářící se v zimě jako bez života, na jaře zase rozkvete. Také moudrost dávných vyprávění a pohádek nám to světlo připomíná s nezanedbatelnou silou naděje a To, těžko postižitelné v nás, k tomu podivuhodně také směřuje. Můžeme to nazvat nadějí, doufáním nebo vírou.
Unitářka a básnířka Marie Mildorfová, která prožila téměř celé dvacáté století to vyjádřila jasně:
Vždyť víš, že jako temno noci
změní vniveč vždy světla jas,
tak přejde vše, co hrozí, drtí.
Věříš-li, přečkáš všechno snáz.
Marie Mildorfová, Hovory k Bohu a k člověku. Výbor z díla, Praha: Unitaria, 2019, s.80.