Okurková sezóna
Vlastík Krejčí
Je začátek srpna. Typická okurková sezóna. Lidé bývají buď ve stresu na dovolené, a to ve stresu jednak z toho, že dovolená za chvíli skončí, nebo ve stresu z toho, kolik práce se jim mezitím nahromadí a nebudou stíhat. Ti šťastnější pak jsou zase nešťastní z toho, že musí být v práci, když je venku léto a jejich kolegové si užívají dovolenou. Ale je to docela spravedlivé, čas pokročí a lidé si role vymění.
Ať tak či onak, povětšinou lidé hudrají a tváří se ještě víc, než kdy jindy, jako okurky v láku. Ale proč? Proč si to léto neužít? Vždyť dovolená je od toho, aby člověk načerpal nové síly, odpočinul si, zregeneroval. Změnil zaběhnutý chod své každodenní rutiny.
Někomu vyhovuje opékačka na pláži, někomu poznávání něčeho nového, někomu zase fyzická aktivita, třeba chození po horách. Je to celkem jedno, důležitý je ten modus operandi vlastní mysli, který u toho budeme mít. A je to naše volba. Můžeme to prožít naplno, užít si ten čas léta, být u sebe, sami se sebou, přítomní, nebo můžeme naopak trpět, být myslí někde jinde v nějakém jiném čase. „Jestli já jsem tu žehličku vypnula…“ nebo: „Až se vrátím, to zas tam na mě bude čekat halda faktur…“
Ale teď je teď. Jak chutná ta zmrzlina? Opravdu to vím? A není to důležitější, než kolik stála?