Jak dělá kachna? Kachní!
Sofia Pavala
Dnes začnu svoji úvahu nikoliv od lesa, jak je mým oblíbeným zvykem, ale od dětského leporela říkadel a hádanek. Všichni si na to jistě pamatujeme, i nás učili naši dospělí poznávat zvuky zvířat a pojmenovat je. Myslíte, že to zvládneme pořád správně, jako když bičem mrská? Tak si to schválně vyzkoušíme: „jak dělá“ třeba ovečka, kočka, oslík? Ovečka bečí, kočka mňouká, oslík hýká. To je jednoduché, na tom se shodneme asi všichni. Ale pozor, teď přichází záludná otázka: Když kvočna kvoká, husa kejhá, jak dělá kachna? Před časem jsme u přátel na jejich farmě právě takovou otázku řešili a názory se překvapivě rozdělily do dvou táborů. Podle toho prvního kachna kváká a podle druhého přece kváká žába a ne kachna. Nu, co vy na to?
Po této filologické disputaci jsem viděla kachnu na každém rohu. Malá červená kachnička mě ještě ten den čekala na poličce ve dřevníku a při procházce po loukách mi jich nad hlavou proletělo celé hejno. Vybavila se mi vzpomínka z dětství. Byly mi asi čtyři roky, stála jsem v údivu před řeznickým krámem a fascinovaně hleděla na obrovské malované kachní stehno na skleněné stěně výlohy. Otočila jsem se k mamince a zeptala se: Jaké stehno je větší, kachní, nebo člověčí?
To však není jediná záhadná kachní otázka. Víte například, proč se říká o falešné, nepravdivé a neověřené informaci novinářská kachna? Podle jedné verze otiskly francouzské Zemědělské noviny na konci 18. století inovátorský způsob lovu kachen:
„Chceme-li uloviti co nejvíce kachen s co nejmenším úsilím, použijeme žalud, který jsme předem uvařili v projímadle. Tento žalud uvážeme na rybářský vlasec, který kachnám u rybníka předhodíme. Jakmile první nastražený žalud spolkne, máme vyhráno. Díky projímadlu ho pták ihned zase vyloučí. Lákavý žalud pak spolkne druhá, po ní třetí kachna, a zanedlouho máme celé hejno navlečené za sebou na vlasci jako korálky.“
Podle druhé verze asi před sto lety začali vydavatelé novin nepodložené informace opatřovat latinskou zkratkou N. T., tedy „non testatum“, což znamená „neověřeno“. Když si to řekneme pěkně nahlas: N. T., en-té, ente! V němčině die Ente znamená kachna…
Ať už je to jakkoliv, tento uveřejněný návod na lov kachen mi mnohdy připomíná způsob manipulace veřejným míněním. Když se nad tím pozastavíme, jak často se necháme na neověřenou informaci, takovou lákavou návnadu, nachytat my sami. V našem společenském rybníčku takových žaludů totiž plave spousta. A my je mnohdy sezobneme, aniž bychom o tom přemýšleli. Spolkneme tu informaci jakoby nic a jsme přesvědčeni o tom, že je to správně. Řídíme se podle ní, žijeme podle ní, zabýváme se jí. A co když je to jen naprosto nepravdivá iluze, která negativně ovlivňuje náš život? Každá vypjatá osobní životní situace s sebou přináší větší náchylnost k podlehnutí manipulaci. Mnohem citelnější je to v okamžiku, kdy se jedná o vypjatou životní masivně společenskou situaci, jako je tomu v případě pandemie. Ano, já vím, od kachen ke Covidu 19, to bylo myšlenkové salto vzad. Ale všimněte si prosím, kolik neskutečných konspiračních teorií najednou lítá ve vzduchu a jaké množství lidí se tím nechává infikovat.
Proto mi dovolte jedno doporučení na závěr: pravidelně se dezinfikujte před takovou nákazou. Nemyslím dezinfekční prostředky na hygienu rukou, které jsou běžně dostupné už takřka všude. Tedy jak? Přemýšlejme víc o tom, co se nám předkládá, než tu kachní návnadu spolkneme. Správná odpověď je vždy hluboko v jádru naší vlastní lidské existence. Žaludy se houpou na hladině, ale pravda je ukryta v hlubině…
A jak dopadla naše filologická disputace na farmě? Spor o kachnu vyřešila moje malá kamarádka Betynka, která, taky jako já, ráda běhá s koňmi. „Jak dělá kachna? To je přece jasné, Sofi. Kachna kachní!“