Očekávejte neočekávané
Mark Shiels
Nedávno jsem cestoval z Prahy do Londýna a udivilo mě, že tři cestující na palubě letadla neměli roušky. Tito cestující seděli tři řady přede mnou, takže jsem se nijak zvlášť neobával toho, že by mě potenciálně mohli nakazit koronavirem. Kdybych ale seděl v řadě přímo před nimi nebo přímo za nimi, byl bych tím, že neměli roušky, dost znepokojený.
Zaslech jsem rozhovor mezi letuškou a jedním z těchto tří cestujících, který letušce vysvětloval, že všichni tři trpí chronickým astmatem a všichni mají lékařské potvrzení, jenž je povinnosti nosit roušky zbavuje. Tato informace moc neuklidnila ostatní cestující, kteří seděli vedle nich – bylo vidět, jak byli tito lidé napjatí.
Nikdy mě nenapadlo, že by cestující v letadle mohli být osvobození od povinnosti nosit roušky. Také jsem si říkal, proč se lidé trpící chronickým astmatem v těchto temných časech pandemie vůbec rozhodnou cestovat letadlem.
Letadlo přistálo v Londýně s 30minutovým předstihem a u pasové kontroly nebyly žádné frotny, což je v těchto dnech velice neobvyklé. V ruce jsem svíral formuláře, které jsem předchozího večera vyplnil. Jednalo se o prohlášení o zdravotním stavu, jehož vyplnění mi trvalo půl hodiny. Bylo nám řečeno, že budeme tyto formuláře muset při příletu odevzdat, než budeme oficiálně vpuštěni do Velké Británie, ale nikdo je od nás nakonec nevybíral.
Když jsem pak s rouškou na obličeji jel veřejnou dopravou do našeho bytu, uvažoval jsem o této podivné cestě z Prahy do Londýna – cestující v letadle bez roušek, brzký přílet, žádné fronty na pasové kontrole a skutečnost, že žádný celník od nás nechtěl formuláře, které jsme pro vstup do Británie vyplňovali.
Dorazil jsem do bytu, kde mě přivítal hlasitý zvuk vycházející z potrubí – náš bojler se rozbil! Nezmohl jsem se na nic jiného, než že jsem se začal téhle poslední neočekávané události smát. Vzpomněl jsem si na slova dřívějšího tibetského lamy Chogyam Trungpa Rinpočheho, který řekl: „Vše v životě prochází proměnou. Kdybychom si my, lidské bytosti, dokázaly na tuto skutečnost zvyknout, život by byl pro nás mnohem snazší. Pak bychom možná dokázali dokonce i očekávat neočekávané!“