O bezduché psychologii
Luděk Pivoňka
Kdysi v mládí jsem velmi rád jezdil na kole. Později jsem trochu zlenivěl a kolo jsem vyměnil za auto a motorku. Přesto jsem vždy oceňoval, že již nemusím v pneumatikách vyměňovat píchlou duši. Prostě bezdušové pneumatiky jsou prima. Je však otázka, zdali to samé platí i o moderní psychologii.
Je psychologie bez duše také prima? Je i není. Pokud chce být psychologie vědou, tak musí být vše metafyzické, tajemné a nadpřirozené vyhozeno pryč do odpadkového koše. A to platí i o duši. Duši si prostě nemůžeme jen tak jednoduše ohmatat a osahat. Žádný lékař ji v těle nikdy neobjevil, takže asi neexistuje. Jenže náboženství a filosofie o ní stále mluví a přemýšlejí.
Jak je to možné? Jsou prostě věci mezi nebem a zemí, které stále vzbuzují údiv. Mezi ně patří i duše. Kdybyste se s ní chtěli trochu seznámit, tak prosím nekontaktujte lékaře ani psychology. Mohli by vás za tuto nevědeckou zvídavost vyhodit hned od dveří. Raději to zkuste u filosofů a duchovně založených osob. Já jsem to před více než třiceti lety zkusil a díky tomu jsem ono tajemné „nic“ nečekaně objevil a dnes se mi s ním žije velmi hezky. Zkuste to také a možná se vám život ještě více prosluní.