Nejsmutnější zpráva
Jarmila Plotěná
Přišla nečekaně nejsmutnější zpráva: zemřela Rev. ThDr. Karolína Sofia Pavala. Nastalo ticho, čas jako by se zastavil. Zprávě se nechce věřit. Zemřel mladý, milý, nadaný člověk. Ještě nedávno jsme si telefonovaly, ještě nedávno psala text na náš blog.
Už se na nás nikdy neusměje, už nám nic neřekne, už žádný článek nenapíše, nepřijde mezi nás. Už nevidí Slunce, neprojede se na koni přírodou, kterou měla tak ráda, neuvidí hvězdy, nepozdraví se s příštím jarem…
Na smrti je nejsmutnější, že „už nikdy“ nebude tady ten člověk, zde na tomto světě, na tomto krásném světě, v tomto tak vzácném a křehkému životě.
Lidé se obvykle myšlenkám na smrt, vyhýbají, pokud se jich smrt bezprostředně netýká, pokud jim právě osobně nehrozí nebo jim nezemřel někdo z jejich bezprostředního okolí. Naše doba pandemická nas však vede k tomu, abychom počítali s vlastní konečností. Více než v dobách bezpečnějších ukazuje totiž naši zranitelnost a cenu daru života nám jen krátce propůjčeného. Někomu až příliš krátce.
Sofie cenu života znala a nejen toho lidského. Ujímala se i nalezených slabých zvířat. Ráda pozorně sledovala proměny přírody a citlivě o tom psala nejen v článcích na našem blogu.
Děkujeme Ti, Sofie, za Tvůj citlivý přístup, empatii a krásné přátelství.