Může nám Bůh splnit všechna naše přání?
Luděk Pivoňka
Je důležité, co si ve své modlitbě přejeme, nebo prostě stačí mít dostatečně velkou víru a Bůh naše přání vyslyší, ať je jakékoli? A jak by to na světe vypadalo, kdyby Bůh vyslyšel všechny naše dostatečně vroucí modlitby?
Jak se píše v Markově evangeliu (Mk 11, 12-26), „Ježíš procházel se svými učedníky okolo fíkovníku, ale nenalezl na něm žádné fíky. To jej rozhněvalo, a tak jej proklel. Druhý den jej společně s učedníky nalezl zcela uschlý. Učedníkům pak připomněl, že ten, kdo má velikou víru, bude i hory přenášet.“
Podle Marka je tedy věc docela jednoduchá. Když se budeme upřímně modlit a nalezneme v sobě nepochybující víru, Bůh každé naše přání vyplní. Předpokladem úspěchu je tedy naše vnitřní duchovní připravenost. Když Bůh mlčí k našim modlitbám, je tedy chyba výhradně na naší straně (máme malou a pochybující víru).
Přesto by skeptického člověka mohlo napadnout, jestli lidé vždy žádají jen o samé dobré a rozumné věci. Uveďme si pár příkladů. Např. nějaký člověk by mohl Boha úpěnlivě prosit o výhru v loterii, protože by mu to pomohlo získat rychlé a snadné bohatství a tím pádem i hodně radosti a spokojenosti do života. V tomto případě by nebylo tak důležité, jestli bohatství činí člověka skutečně šťastnějším. Zkusme jiný případ. Nějaký sportovec by si mohl přát, aby Bůh podpořil jeho výkon a on by se stal vítězem v právě probíhajícím zápase. Mohl by to být třeba box. To, že by soupeř ležel bezmocně na zemi, by mohlo být znamením Boží přízně. Bůh by se tak postavil na stranu vítěze.
Také dobyvačné války uskutečňované v Božím jménu by mohly být příkladem veliké víry. Křesťanství a islám mají ve svých dějinách hodně událostí, které si jejich věřící v minulosti vykládali právě tímto způsobem. Také německý vůdce Adolf Hitler byl ve své době skálopevně přesvědčen, že Boží Prozřetelnost je s ním, a proto si myslel, že nemůže žádnou válku trvale prohrát.
Uvedu ještě jiný příklad. Jednou jsem byl také přítomen situaci, kdy ve sboru při modlitbě jeden církevní představitel žádal, aby konkurenční náboženská společnost byla Bohem omezena a potlačena, neboť to byla podle jeho názoru falešná a nebezpečná sekta. Tento kazatel dobře věděl, co se Bohu líbí a co ne, a tak byl hluboce přesvědčen, že to, co žádá, je bohulibé dílo.
Takových příkladů o nemoudrých modlitbách by se jistě našlo mnohem více. Položme si tedy otázku. Opravdu záleží na tom, jestli se lidé modlí za správné věci, nebo ne? Já jsem přesvědčen, že je velmi důležité, za co modlíme. Kdyby Bůh splnil všechna naše přání, byli bychom asi brzy překvapení, jak velký chaos by vypukl na naší planetě. Mnohá přání jsou totiž často protikladná a někdy i vyloženě škodlivá. Pokud Bůh naši modlitbu někdy pro naše dobro nevyslyší, neobávejme se, že se děje něco špatného. Bůh nejlépe ví, co je pro nás prospěšné. Pokud bychom lépe znali Boží vůli, možná bychom některé modlitby raději ani nevyslovili.
A v tom může být klíč k lepšímu pochopení modlitby. Modlitba pak neslouží k tomu, abychom si pouze plnili svá omezená přání, ale abychom si více prohlubovali svůj vztah s Bohem. Proto je lepší v modlitbě méně mluvit a více naslouchat. A když už k nám Bůh občas promluví, važme si toho a buďme mu za projevenou náklonnost vděčni. Svůj vztah s Bohem si tak můžeme krůček po krůčku postupně budovat především na základě našich duchovních zkušeností. Bez zkušenosti by naše modlitba mohla být jen prázdné mluvení. S tímto poznáním bychom již nikdy Bohu nevyčítali, co nemilého se nám v životě stalo.
Pokud jsme toho schopni, důvěřujme Bohu, že život není náhoda, že má svůj řád a my jsme jeho součástí. Teprve tehdy nás může opustit obava, že svět je zlý, nespravedlivý a nepochopitelný. Když se zbavíme tohoto strachu, staneme se skutečně svobodnými lidmi. A být duchovně svobodným a v pravdě žijícím člověkem stojí za to. Nemyslíte?