Máme milovat i svoje nepřátele?
Luděk Pivoňka
Když se podíváme do Matoušova evangelia, najdeme tam Ježíšovo tvrzení, že bychom měli milovat bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Tento výrok ale nenajdeme nikde ve Starém zákoně. Pravděpodobně pochází z esejských textů, kde podobná slova opravdu existují.
To by mohlo naznačovat, že Ježíš Esejce znal a chtěl polemizovat s jejich uvažováním. On oproti nim vyhlašoval, že je lepší nepřátele milovat, neboť Bůh je Bohem všech a nikoliv jen těch dobrých.
Můžeme si nyní položit otázku: Je tedy reálné milovat i svoje nepřátele, nebo je to jen Ježíšovo utopické přání? Jak by se takováto láska prakticky projevovala? Mohli bychom se například upřímně radovat, že nám druzí lidé způsobují bolest a trápení? Myslím, že těchto lidí bychom našli jen málo.
Přesto mít v srdci nenávist a pomstu také není příliš prospěšné. Nenávist zatemňuje duši a způsobuje rozmanité psychosomatické nemoci. Pomsta zase vytváří koloběh násilí, který pak nemá konce. Pokud ale chceme svět lepší, mohli bychom i nadále mít rádi svoje bližní, ale také mít soucit se svými nepřáteli a přát jim vše dobré. Byl by to první krok, jak pomoci zlému člověku k jeho proměně. A to je to podstatné.
Každý člověk je vzácná bytost, která se může stát duchovně dokonalou, jako je dokonalý sám Bůh. Všichni můžeme být zušlechťováni kontakty s druhými lidmi. Tam se totiž kalí naše charaktery a na nich opravdu záleží. Po smrti si toho příliš neodneseme, ale charakter ano. Pamatujme tedy na svoji duši, dokud ještě máme čas svoje životy měnit. Pak už jen budeme sklízet to, co jsme předtím zorali a zaseli.