Kdybych dostal milion

Petr Samojský

Kdysi, to mi bylo asi patnáct let, jsme se bavili s kamarádem, co bychom udělali, kdybychom dostali milion korun. Nevím už, co jsem řekl já, ale zato si dobře pamatuji slova mého kamaráda. Napřed vyjmenoval věci, které by si pořídil, a pak dodal: „A k tomu bych ale jako první koupil vagón housek a poslal je do Kambodži.“ Tam tenkrát řádili Rudí Khmérové a zemi sužoval hladomor. Pak jsme se ještě bavili o tom, jestli by to mělo smysl, protože by ty housky cestou určitě ztvrdly, ale to už není podstatné. Dodneška ten náš rozhovor ve mně rezonuje jako připomínka toho, že i když budou moje přání nerealistická a nerealizovatelná, pořád záleží na tom, co si přeju. Protože to odráží stav mého srdce.

About the Author