Je láska k penězům kořenem všeho zla?
Luděk Pivoňka
Kdybychom se podívali do dopisu apoštola Pavla Timoteovi, našli bychom tam právě tento výrok. Podle jeho názoru mohou peníze zbožné lidi spíše odvádět od víry, lákat je do mnoha nerozumných a škodlivých žádostivostí a ještě se skrze ně mohou zaplést do mnoha zbytečných trápení.
Dalo by se jednoduše říci, že bohatství je velkou léčkou pro křesťansky smýšlejícího člověka. Pavel tím přirozeně navázal na Ježíše, který bohatství také nechválil. Podle Ježíše bohatý člověk spíše do Božího království nevstoupí, neboť je velmi nepravděpodobné, že by velbloud prošel uchem jehly.
Takže křesťané by měli vědomě toužit po chudobě a nedostatku. Jenže církevní praxe tomu trochu odporuje. Když se podíváme na sbory a farnosti, jsou v nich lidé bohatí i chudí. Ti bohatí by měli podle Ježíšova doporučení svůj majetek raději prodat a rozdat chudým. On i jeho následovníci věřili, že ještě za jejich života se dočkají příchodu Božího království a tam již budou panovat nová a spravedlivá pravidla, kde první budou poslední a poslední budou první.
Jenže Boží království doposud nepřišlo, takže je nutné se přizpůsobit životu v dnešním světě. V něm je bohatství naopak oceňováno a bohatí lidé jsou velebeni pro své schopnosti, jak vydělat spoustu peněz. Dokonce i světová náboženství se dívají na bohatství mnohdy rozporuplně. Např. v hinduismu je bohatství jedním z životních cílů a je považováno za důkaz přízně bohů. Ani Muhammad ke konci svého života chudobou netrpěl. Co si tedy máme vybrat?
Podle mého názoru bychom si měli být vědomi, že peníze nejsou smyslem života, ale pouhým nástrojem k naplňování našich očekávání. Je pravda, že když jsme se narodili, žádné peníze v bříšku maminky jsme si nestřádali a když opustíme tento svět, žádné peníze si s sebou na druhý břeh také neodneseme. Jsou tedy užitečné jen pro tento jeden konkrétní život.
Co tedy můžeme očekávat od peněz a jejich vlivu na naši životní spokojenost? Domnívám se, že chudoba by neměla být naším životním programem. Chudí lidé často jen přežívají ze dne na den a to není zrovna příliš velká zábava. Když si chtějí život zpříjemnit, není z čeho brát. Střední třída si už může dovolit více hmotných statků, které by jim přinášely radost a potěšení. Lidé v této sociální skupině touží především po větším pohodlí. Bohatí lidé naproti tomu nechtějí jen přežívat a užívat si pohodlného života, ale hledají více svobody, kterou jim mohou peníze přinést. Vlastní řízení života a nezávislost na druhých je jejich hlavním přáním.
A co si vybereme my? Přežívání, pohodlí nebo finanční svobodu a nezávislost? Domnívám se, že bohatství a duchovní život se navzájem nevylučují. I když rozumím Ježíšovým morálním sympatiím k chudým lidem, ušlechtilý charakter člověka na chudobě i bohatství nestojí. Dobří i zlí lidé jsou ve všech sociálních skupinách a kdo touží po soucitu a laskavosti, vydal se správným směrem, i kdyby v peněžence neměl ani korunu.