Chybí nám Ministerstvo dobrých zpráv
Jarmila Plotěná
Vznikají různé nové úřady a ministerstva, jen Centrální úřad nebo Ministerstvo dobrých zpráv a skvělé nálady ještě nikde nezaložili. Jak by měl vypadat a jakou by měl mít kompetenci? Především všeobecnou, aby nikdo nebyl opomenut. Co by dělal? Především sloužil k všeobecnému blahu bez výjimky, a to neúnavným vyhledáváním pouze kvalitních dobrých zpráv z celého světa a jejich šíření všemi dostupnými prostředky. Musely by to však být jen takové zprávy, které všem dodají radost a skvělou náladu, nikoho nenechají smutného, čili jsou „všem smutným pro radost“.
To neznamená nic menšího, než že každý smutek, deziluzi, beznaděj překonají. Musely by být také velmi spolehlivé, pravdivé a hlavně nevyvratitelné zprávami jinými, zpochybňujícími nebo dokonce opačnými, dnes tak častými. Musely by být samozřejmě také ověřitelné a hlavně praxí potvrzené.
Že to nejde? Že takové ministerstvo by vlastně nemělo co dělat, neboť ukažte mi někde nějakou zprávu, která by toto všechno splňovala a hlavně přinesla radost bez rozdílu všem. To bude asi důvod, proč dosud takové ministerstvo u nás ani nikde jinde nemáme.
A co když přesto máme? Každý sám v sobě, přestože to někdo ví a někdo neví nebo o tom pochybuje. Je to Ministerstvo dobrých zpráv a skvělé nálady celosvětové, neboť je k dispozici každému, kdo si je soukromě založí. Jeho provoz vyžaduje při stejné náplni práce minimální náklady, neboť moudrá duchovní cesta, všímavost či bdělost mysli a vysoký životní ideál jsou každému zdarma k dispozici, jsou schopny překonávat smutek, beznaděj a deziluzi a jsou velmi solidně potvrditelné životní praxí. A ne aby to byla praxe ponurá a smutná měla by chutnat a být všem smutným pro radost. Měla by oplývat nadějí a tu štědře rozdávat.