
Yustine Castillo
Duchovní cesta
je jako výstup na sopku –
po sypkém svahu, který se drolí pod nohama,
kde žádný krok není jistý.
Uděláš krok vpřed – a sklouzneš zpět,
ztrácíš rovnováhu, pevná půda mizí.
A přece v tobě něco ví –
tichý kompas v srdci,
který se neodchyluje od pravdy.
Někdy je výstup těžký,
jako bys nesl víc, než uneseš.
A tehdy se na cestě objeví někdo,
kdo část toho břemene zvedne s tebou.
Jindy se stezka rozjasní –
a ty máš pocit,
že bys mohl téměř klouzat.
Cesta není přímá.
Ale když zpomalíš,
směr se začne ukazovat sám.
V samotě a tichu
znovu nacházíš sílu –
a oddanost, která tě nese dál.
Neexistuje žádný vrchol.
Jen cesta, která se prohlubuje –
a putování, které s každým krokem
ožívá.