Jak pěstovat naději
Karen Ercolino
V poslední době mi dělá potíže mít naději, což mi připomíná, že naději musíme pěstovat, jinak o ni můžeme přijít. Když přemýšlím o pěstování, vybaví se mi moje zahrada. Miluju rostliny, ale ne vždy se mi daří je udržet naživu. Někdy je zapomenu zalévat a jindy je umístím na nevhodné místo, kde je na ně příliš mnoho slunce, nebo naopak málo. Pokud rostlina potřebuje přílišnou péči, pravděpodobně v mé zahradě dlouho nevydrží. Moje zahrada je tedy tvořena odolnými rostlinami. Přeživšími.
Naštěstí je naděje jako ty odolné rostliny. Je těžké ji zabít, dokáže přežít i v drsných podmínkách. Ale i ty nejodolnější rostliny potřebují občas péči. Takže čas od času musím svou naději odplevelit, zalévat a hnojit. Vypleju negativitu, třeba tím, že se na pár dní zdržím sociálních sítí. Krmím svou naději tím, že si udělám čas a všimnu si všech lidí, kteří se snaží udělat svět lepším místem. A zalévám svou naději vděčností. Je zázračné, jak málo stačí k tomu, aby se moje naděje znovu probudila!