Luděk Pivoňka
Křesťané obvykle považují svůj posvátný text za Boží slovo. Není to ale tak, že by Bibli napsal sám Bůh, ale ti, kteří Bibli postupně psali, jí psali pod vedením Ducha svatého. Je proto pro ně nezpochybnitelnou autoritou. Díky tomu se snaží své životy upravit tak, aby byly v souladu s touto knihou. Pokud jsou v ní dobré věci, tak je bohulibé jí následovat. Pokud je tomu naopak a jsou v ní i nedobré věci, je správné jí odporovat. To by udělal každý rozumný člověk.
Zde je ale kámen úrazu. Křesťané tak bohužel nečiní, neboť by to byl postoj Bohu nevěřících svévolníků, a to by se Bohu nelíbilo. Bůh by tak mohl tyto nevěrné křesťany po smrti uvrhnout do věčného pekla. A to je trest, který by se asi líbil málokomu. Háček je v tom, že dnešní křesťané už některým dogmatům prostě nevěří (někteří to dělají tajně, jiní i otevřeně).
My unitáři to ale máme mnohem jednodušší. Jsme našimi duchovními otevřeně pobízeni, abychom věřili jen v to, co je dobré a pravdivé. A to je správná cesta. Přestože je nás zoufale málo, budoucnost je na naší straně. Věřím, že pravda lidská i Boží nakonec zvítězí.