Žijí tady s námi
Jarmila Plotěná
Každodenní zprávy v rozhlase přinášejí vždy jiné informace, jedna se však se železnou pravidelností stále, zvláště ve večerním čase, opakuje „srážka auta se srnou“. Někdy se pro změnu dovídáme, že tam a tam „srazilo auto zvěř“, někdy případně upřesnění, o které zvíře se jednalo.
I když denně přicházejí často velmi emotivní zprávy, právě tyto „zvířecí“ zvěsti mě nikdy nenechávají lhostejnou.
Silnice a zvláště dálnice nemilosrdně rozdělují krajinu, takže z jedné strany na druhou se bez velkého risku přejít nedá. Ale říkejte to našim spoluobyvatelům ze zvířecí říše, když vždycky byli zvyklí putovat třeba při hledání potravy nebo nových míst k životu. Kdo byl někdy sám v noci v lese nebo jen na zahradě a pozoroval jak se porost najednou začíná vlnit a je slyšet pohyb a zvuk vydávaný nějakým tvorem, jiným než člověk, mohl pocítit tu vznešenou divokost a tajuplnost přírody. Tak za nocí putuje naší krajinou srna, liška, jelen, rys, zajíc, ale i vlk a medvěd a jiní.
Na již existující či navrhovaná řešení průchodnosti krajiny jako jsou ekodukty, podchody či jiné spojnice mohou existovat různé názory. V každém případě je však třeba umožnit bezpečná setkávání lidských a zvířecích cest. Zvířata žijí tady s námi a jsou hodnotnou součástí našeho světa.