Když sněží květy v třešňovém sadu
Sofia Pavala
Zažíváme neuvěřitelně zvláštní jaro, viďte? Jako bychom všechno pozorovali v jiných barvách a konturách, z jiného úhlu pohledu. Plynutí našeho prožívaného času se radikálně změnilo. Všechno kolem proudí v jakémsi vlastním modelu svého nastavení. Čas je veličina, která určuje dobu trvání děje nebo okamžik v daném chodu věcí a označuje se t, jak si matně pamatuji ze školních lavic. Jak dlouhá bude doba trvání nynějšího děje, který právě funguje v režii koronaviru, nelze zatím odhadnout.
Každý z nás prožívá toto období úplně jinak. Podle měření jisté agentury se průměrný čas, který strávili Češi na internetu kvůli koronavirové krizi, zvedl o 50 %. Jak se říká: Kdo si hraje, nezlobí a tak si s našimi dětmi hrajeme a učíme. Znovu se učíme s nimi učit, znovu se učíme si jejich prostřednictvím hrát, protože rodič naší doby za normálních okolností nestíhá. Chodíme na procházky do přírody a učíme se znovu dívat, protože právě to jsme během shonu a spěchu, hektického dění času 21. století zapomněli.
Jak se má příroda kolem nás, jak ona sama prožívá svůj čas? Zelené lístečky stromů doslova raší před očima, všechno je barevné a vzduch hustý opojným pylem a tisícerem vůní. Psi se honí s motýly po louce a hnízda jsou plná štěbetajících ptačích miminek. V třešňovém sadu sněží květy, brodím se v růžovo bílé závěji a nabírám plnými hrstmi tu voňavou nádheru! Jaro není jiné, ale plnokrevné tak jako každé jiné jaro.
Všechno to zběsilé dění se zpomalilo a my jsme si vlastně konečně vydechli. Jak to bude vypadat, až se znovu nadechneme? To je jen na nás samých. Můžeme se vrátit zpět do vyjetých kolejí a táhnout svoji fůru jako mula s klapkami na očích škarpou života dál. Ale můžeme jako děti vylézt na strom, trhat třešně, plivat pecky a vyhlédnout si lepší cestu. Až potom slezeme z třešně dolů, vydáme se po ní zase o kus dál.