Yustin Castillo Minulost nepřichází nezměněná.Ohýbá se k tomu, kým jsem nyní.To, co dnes nesu, utváří, co zazářía co zůstane potichu.Tatáž vzpomínka může zjemnit nebo řezat ostřeji,ne proto, že by se změnila,ale proto, že jsem se změnila já. Každý akt vzpomínání proměňuje samotnou cestu.Světlo přenastavuje to, čeho se dotkne.Nový význam usedá na starou zkušenostjako prach zachycující sluneční paprsky.Nic se nevrací.Všechno se […]
Leoš Brabec Máme zvláštní tendenci idealizovat minulost. Vzpomínky fungují jako filtr – odstraní nepohodlí a ponechají jen emoce, po kterých se nám stýská. Nejsou otiskem reality, ale spíš jejím volným překladem. Jsou jako kartotéka s negativy, které s každým dalším vyvoláním mění svou světlost, saturaci i ostrost. Často je považujeme za nezvratný důkaz. Za pevný bod, o který se můžeme […]
Petr Samojský Když vás někdo rozesměje, je to jako dárek, že? Ono je to umění, někoho rozesmát, i když samozřejmě vždycky také záleží na okolnostech. Nicméně podstatné je, že milý úsměv je prostě milý; prozáří chvíli, rozpustí nemilé. Zkuste někoho obdarovat! Myslím úsměvem. Tedy samozřejmě nikoliv nuceným, ale který vyjde z toho, že si v sobě uděláme příjemno a krásno.
Jana A. Rašková Dobrý den! I toto přání může být skutečným obdarováním v praxi. Upřímné, konkrétní, smysluplné a potřebné. Nechceme tady přece po světě chodit jen tak, apatičtí vůči ostatním. A chceme se mít po všech stránkách skvěle. Přejme to nám všem, viditelným i neviditelným bytostem. Skutečně! Pojďme tedy sebe i druhé příjemně překvapovat, trvale obdarovávat a přitom netratit. Ale […]