Zaječí úmysly
Jarmila Plotěná
Možná to znáte: sotva se nějaký problém vyřeší, přijde jiný a horší. Jedno opravíte, jiné se pokazí, často tak bývá i ve vztazích mezi lidmi. Nejraději byste od toho utekli, občas i od všeho. Zaječí úmysly máme od nepaměti ve své psychické výbavě. Je to onen známý prapůvodní instinkt: braň se nebo uteč, hlavně se zachraň. Nic nepochopitelného na tom není, jedna z našich ochranných vlastností, jedna z vlastností života, v některých případech je i nutná a záchranná.
Jenže, kdybychom v běžných situacích vždy poslouchali jen toto nabádání z šera dávnověku, náš život by postrádal cosi typicky lidského. Totiž moudrost, která nám radí podívat se na problém s jistým odstupem a třeba očima toho druhého, kterého nechápeme, který nás rozhněval, který…
Onen odstup, jaká to svoboda, přičemž se svým způsobem uplatnily i naše zaječí úmysly – právě jsme načas opustili své vnitřního klišé. Obohatili jsme se o nový pohled. Před námi je volná cesta, jaká to svoboda!