Vlak vyšší kvality
Petr Samojský
„Na třetí nástupiště přijede vlak vyšší kvality z Prahy do Domažlic.“ Často slýchám na nádraží tuto větu o vlaku vyšší kvality. Zajímavé je, že v hlášení různých vlaků chybí protiklad, tedy vlak nižší kvality. Znělo by to divně.
Je to ale vlastně velmi podnětné přirovnání. Tak mne napadá – jaké kvality je náš život? Tvůj i můj? Řekli bychom, že žijeme život vyšší kvality? A jaké měřítko a jaké hodnoty bychom pro to použili? Náš život si každopádně zaslouží, aby měl kvalitu co nejvyšší.
Nechci teď nějak moralizovat, ale tohle téma je ze své podstaty provokativní. Jakou kvalitu snášíme, jakou tolerujeme a jakou záměrně hledáme? A po jaké z hloubi svého srdce toužíme? A jakou svému životu ve víru všech těch událostí našeho žití tak či onak dáváme?
Osobně bych k tomu dodal, že to, co činí život opravdu kvalitním, je jeho duchovní rozměr. Anebo aspoň rozměr duševní. I když zrovna ty dva rozměry spolu souvisí tak, že jsou prakticky neoddělitelné, tedy svým způsobem.
Tak ať ten náš životní rychlík vyšší kvality projíždí bezpečně, bez ohledu na krajinu kolem. Krajinu totiž neovlivníš, ta je daná. Ale svůj postoj a své vnímání, to ovlivníš.
A je tady ještě jedna zajímavá myšlenka v kontextu; z nádraží nemůže vyjet žádný vlak, ani do něj přijet, bez vědomí výpravčího. Kdo je tvůj Výpravčí, a co ta role pro tebe představuje?