Vlastík Krejčí
Čas, to je opravdu zvláštní entita. Podobně, jako jiné základní entity, ho ve velké míře ignorujeme. Čas totiž není to, co ukazují hodiny, nebo nějaký záznam v kalendáři. To jsou jen naše lidské nálepky a dohody. Ale čas jako takový nám prostě proplouvá mezi prsty.
Je to jako když plujete po řece na loďce, díváte se kolem do krajiny, vnímáte jen kde už jste, pamatujete si něco málo z toho, co jste už propluli a hledíte vpřed na to, co vás asi ještě čeká. A řece samotné moc pozornosti nevěnujete.
Když se nezastavíte, nevystoupíte z lodi svého každodenního kolotoče, nemáte možnost vnímat řeku samotnou. A to je škoda. Tak to zkuste. Zkuste se na chvíli zastavit a pozorovat vaši řeku života. Už je čas…