Mark Shiels
Již skoro osmnáct měsíců žijeme v koronavirové pandemii. Mnoho z nás si klade otázku, jak dlouho to ještě potrvá než se budeme moci vrátit k normálnímu životu – takovému, jaký byl před pandemií. Jak dlouho se budeme dezorientovaně zmítat ve zmatených vládních nařízeních? Kdy už budeme moci neomezeně cestovat do zahraničí?
Velké množství lidí ale během období pandemie obětovalo svůj čas a nesobecky a do úmoru pomáhali druhým, obtížným okolnostem navzdory. Lékaři, sestry a ostatní zdravotnický personál, ti všichni pracovali jako dobrovolníci nad rámec svých povinností v boji proti koronaviru. Obyčejní lidé pomáhali ve vakcinačních centrech, donášeli nákupy starším spoluobčanům nebo lidem z ohrožených skupin. Lidé se se aktivně zajímali o to, jak se daří jejich sousedům, zda něco nepotřebují, venčili jim psy nebo pomáhali s péčí o zahradu.
Buddhisté nazývají tyto akty nesobeckého milosrdenství k sousedům, přátelům, členům rodiny, ale i k naprosto cizím lidem „vznešený život“. Tento koncept jednoduše znamená, že jestliže lidská bytost vnímá utrpení kohokoli ve svém okolí, měla by přispět k jeho zmírnění. My unitáři bychom to nazvali „sociální spravedlnost“ nebo „tvůrčí náboženství“!
Rabín Danny Rich, velmi známý představitel židovství ve Spojeném království, byl před pár měsíci tázán, co považuje z hlediska judaismu za nejdůležitější. Rabín řekl: „Ušlechtilý a správný život.“ K tomu ještě dodal, že v podstatě nezáleží na tom, v co člověk věří nebo zda vůbec věří. Pokud žije správný život a je prospěšný ostatním, bude mít podíl na království nebeském.