To samo…
Vlastík Krejčí
Určitě jste se setkali se situací, kdy se vám něco rozbilo a vy, aniž byste se na té destrukci nějak aktivně podíleli, jste prostě nebyli s to svému okolí vysvětlit, že „to samo…“. Ale přitom ano, to samo. Prostě jste jen měli tu smůlu, že jste zrovna byli u toho, kdy se pověstné ucho džbánu konečně utrhlo, ačkoli jiní s tím džbánem chodili pro pivo „snad stokrát a nic“. Teď s ním jdete vy, a bum!
Ruku na srdce, ale všimli jste si, že když je to obráceně, tak vy také té druhé straně nevěříte? Kočka projde kolem květináče a prásk! Květináč na kousky, hlína na zemi a kytka, ta je většinou v pohodě. Kočka se jen ohlédne a podívá se na vás tím výmluvným „to samo!“
No jasně, samo… určitě.
Nejvtipnější však je, že když se takhle „samo“ stane něco pro vás pozitivního, přijde vám to úplně normální. Ba dokonce si to často připíšete jako vlastní zásluhu. To přeci není fér, ne? Jenže, jak už to tak chodí, vy za to nemůžete, že to tak máte. To samo…