Spravedlnost versus fair play
Vlastík Krejčí
Pozoroval jsem onehdy několik dětí při hře. Je jedno, co hrály, ale zaslechl jsem v jednu chvíli skoro ubrečený výkřik: „To není spravedlivý!“
Musel jsem pokračovat jinam, ale po celou dobu té cesty mi to vrtalo hlavou. Spravedlnost. Ta holčička měla na mysli fair play. Žádnou spravedlnost s velkým „S“ (jako Sparta třeba). Sparťani vzali meče a šli svou spravedlnost hájit. Ale co to je, ta spravedlnost?
Přiznám se, že pojmu spravedlnost nerozumím. Vůbec. Rozumím tomu fair play. Ale když někdo nehraje fér? Třeba podvádí při kartách? Je spravedlivé sebrat mu peníze a vyhodit ho z báru, kde houstne dým? Nebo ho rovnou zastřelit proklatě nízko nošeným koltem? Kde je ta hranice spravedlnosti a kdo ji má nastavit?
Nakonec jsem ve svých úvahách rezignoval. Nikdo podle mě není od toho kohokoli soudit. V reálném životě to samozřejmě všichni děláme, ale je to spravedlivé?