Sklenice zpola prázdná, nebo zpola plná?
Vlastimil Krejčí
Když se podíváte na sklenici přibližně z poloviny naplněnou vodou, můžete si buď pesimisticky říct, že je zpola prázdná, nebo naopak optimisticky, že je zpola plná. To znám, řekne si možná leckdo. Tolikrát už jsme to slyšeli. Ano, to je pravda. Je to už takové zažité klišé. Zpola prázdná nebo zpola plná sklenice. Optimista nebo pesimista. Každý jsme přece tak trochu oboje, ne? Tak trošku optimista, a tak trošku pesimista. Dost také záleží na kontextu situace, na tom, jak jsme se zrovna vyspali, na konjunkci Saturnu s Marsem a na spoustě dalších mávnutí motýlích křídel někde na druhém konci planety.
Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jestli a jak se pro vás situace změní, kdyby v té sklenici bylo něco jiného než voda? Nemyslím teď něco odporného, čeho se potřebujete zbavit (tato obměna je už také dost klišé), ale něco, co máte opravdu rádi? Třeba vaše velmi oblíbené víno. Takové, kterého je málo, je vzácné, nedá se pořádně sehnat. A vy ho opravdu zbožňujete. Zrovna tenhle ročník. Místo vína si můžete doplnit cokoli jiného, co se týká právě vás. Ale víno je myslím poměrně dobrý příklad. Všichni ho známe, hodně lidí má dobré víno rádo a je to takové pěkně kultivované.
Tak co? Ve sklenici je vaše nejoblíbenější víno, opravdu na něj máte chuť, už ubývá, je ho čím dál méně, a vy? Jak se na to díváte? Jaká škoda, že už tam je jen ten poslední doušek, nebo je to skvělé, že tam ještě jeden doušek zbývá…?
Víte, já nechci stranit ani pesimistům, ani optimistům. Vlastně mám za to, že každý extrém je prostě extrém, a asi je dobře být někdy spíš trochu pesimističtější a někdy jindy zase trochu optimističtější. Ale co jsem zpozoroval, jak optimista, tak pesimista, když mají takhle poslední doušek něčeho opravdu dobrého, tak zpozorní. Ano, zpozorní – to se jakoby zastaví v čase, zpřítomní a mají tendenci si tu poslední lahůdku opravdu vychutnat. Když už žádná další nebude, tak to přece do sebe nehrknu, abych z toho nic pořádně neměl.
A to je přesně ono. Podle mě je úplně jedno, jestli máte splín z toho, že je ta sklenka skoro prázdná, nebo máte dobrý pocit, že tam ještě lok máte. Důležité je, že ho do sebe nepřítomně nekopnete, ale naopak si ho pořádně, přítomně a pozorně vychutnáte.
Přeneseně vztaženo na současnou situaci, můžete se na ni dívat pesimisticky, protože nesmíte to a ono, všude samá omezení, zákazy a příkazy, někdo dokonce musí zůstat doma a nesmí vůbec ven. Nebo optimisticky, vždyť je přece spousta věcí, které naopak právě teď dělat můžu! Třeba si můžu konečně vyčistit všechny boty nebo uklidit pokoj, naučit se základy sanskrtu nebo konečně na padesátý pokus dočíst všechny díly Hledání ztraceného času od Prousta… Můžete dokonce „kličkovat slalom“ mezi oběma postoji, pesimistickým a optimistickým, a střídat nálady, vždyť nejsme roboti, ale lidé.
Ale jako s tím posledním douškem ve sklenici. Je dobré si každou činnost, které se teď můžeme věnovat, každý kousek našeho času, který máme, opravdu přítomně prožít. Právě proto, že jsme lidé. Máme tu možnost, a máme tu schopnost. Buďme přítomní.