Mark Shiels
Když jsem byl 19 let vězněný na ostrově Robben v Jižní Africe, jeden z nejbrutálnějších důstojníků zde byl velitel Badenhorst. Několik dní před Badenhorstovým odjezdem jsem byl povolán do hlavní kanceláře věznice. Generál Steyn navštívil ostrov a chtěl vědět, jestli máme nějaké stížnosti. Přítomen byl také velitel Badenhorst. Když jsem přednesl seznam svých stížností a požadavků, Badenhorst mě oslovil. Řekl mi, že z ostrova odjíždí a dodal: „Chtěl jsem vám jen popřát hodně štěstí.“
Nevím, zda jsem vypadal zaskočeně, ale byl jsem tím skutečně ohromený. Promluvil jako lidská bytost a ukázal tak svou stránku, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Poděkoval jsem mu za jeho slova a popřál mu hodně štěstí na jeho budoucím působišti.
O tomto okamžiku jsem pak dlouho přemýšlel. Badenhorst byl možná tím nejbezcitnějším a nejbarbarštějším velícím důstojníkem, jakého jsme kdy na ostrově Robben měli. Ale ten den v kanceláři mi prozradil, že jeho povaha má i jinou stránku, která byla skrytá, ale přesto existovala.
Bylo to užitečné připomenutí toho, že všichni lidé, dokonce i ti nejevidentněji chladnokrevní, jsou v jádru dobří, a pokud se dotknete jejich srdce, dokáží se změnit. Velitel Badenhorst nakonec nebyl zlý; jeho nelidskost mu byla svěřena nelidským politickým systémem apartheidu. Choval se hrubě, protože byl odměňován za své brutální chování.
Někdy se setkáváme s lidmi, kteří s námi zacházejí špatně, s lidmi, kteří nás nerespektují nebo neposlouchají náš hlas – někdy se nám ten hlas dokonce snaží vzít. Musíme si položit otázku, proč se tito lidé chovají takto – nejsou schopni lásky, protože sami lásku nezažili? Šikanují, protože oni sami byli šikanováni, když byli mladší? Nerespektují nás, protože jim nikdo nevyjadřoval respekt? Nechtějí nás slyšet nebo poslouchat, protože nikdo nikdy nenaslouchal jejich hlasu? Jsou součástí krutého nebo zkorumpovaného politického režimu, jenž nechce slyšet „hlasy lidí“, kteří se zastávají lidských práv nebo etiky ve vládách, v demokracii?