Před bezem klekni
Jarmila Plotěná
Naši předkové říkali „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“ a věděli proč. Domov bez bezu nebyl dost přívětivým domovem, nedostávalo se mu hojnosti požehnání, které přinášejí dobří duchové a jiné ochranné síly, například víly. Místo bez bezu bylo i bez pořádné dávky štěstí. Není proto divu, že bez patřil k počátku společné životní cesty novomanželů, kteří než začali společně hospodařit třeba na statku, nejprve zasadili bezový keř. Nevadilo jim, že je to poměrně „invazivní rostlina“. Jak se léty rozrůstal bezový keř, mohlo vzkvétat i rodinné štěstí.
Keř, obydlen ochrannými silami, poskytoval pomoc v rozličných situacích, léčil, chránil, v horku dával stín, voněl. Bez je takový správný přítel do nepohody, nevyžadující zvláštní péči, odolný a celý léčivý.
Nejznámější využití mají jeho květy, z nichž se vyrábí nejčastěji sirup, ale dají se nakládat do oleje, octů, sušit a vařit čaj. Léčivé jsou však také listy a kořeny a na podzim černé bezové plody (na některých místech na Moravě známé jako hural). Plody je však třeba tepelně upravit, v podobě džemů, sirupů, kaší nebo likérů mají mnohostranné blahodárné účinky na zdraví. Inu, bez je nenáročný a užitečný téměř kdykoliv. Jde nám lidem příkladem. Člověk by si vlastně mohl přát být užitečný jako bez.