Luděk Pivoňka
V médiích se často ozývá tvrzení, že jsme nešťastně rozdělená společnost a že je nutné naši společnost znovu více sjednocovat. Je však otázkou, jestli by měla být sjednocená společnost našim hlavním cílem.
V historii k jednotě obvykle pobízeli diktátoři, totalitní strany nebo vítězové voleb. Je to pochopitelné, neboť každá vláda by chtěla mít svůj obvyklý klid na práci a k tomu žádné opoziční vyrušování. V demokratické zemi však nezdravě vytvořená jednota nemusí být ku prospěchu všech občanů. Vláda může dělat chyby a je dobré ji na to ve vší slušnosti upozornit. I např. přímo volený prezident nemusí být dokonale sjednocen s vládou, ale měl by být schopen vládu pochválit, když se mu její vládnutí líbí a zároveň by měl být schopen vládu také pokárat, když je s ní nespokojen. Neměl by být služebníkem vlády ani opozice. Volby by také měly být svobodnou soutěží mezi stranami a k tomu je nutná pluralita názorů.
Kdybychom si jako voliči nemohli vybírat z jednotlivých politických programů a vizí, mohli bychom zůstat stát na místě a z našeho českého politického rybníčku by se stal pomalu zahnívající močál. Proto se nebojme být barevní ve svých názorech a nedejme na politiky a novináře, kteří nás pobízejí k uměle vytvořené jednotě. Naopak se společně radujme a těšme z pozitivně rozrůzněné společnosti.