Podzimní rovnodennost
Vlastík Krejčí
Léto, období prázdnin, dovolených a okurkové sezony, také období zmrzliny, ledové tříště a pomalu se rozpouštějících kostek ledu v limonádách, je za námi. V úterý 22. září v 15:31 nastane podzimní rovnodennost a tím také oficiálně nastoupí podzim. Určitě jste si toho už sami všimli. Je daleko dříve tma. Dny jsou kratší a kratší celé léto, ale s nástupem podzimu je to opravdu citelné. A po rovnodennosti už bude čas tmy v našich dnech delší než čas světla.
Zároveň je to čas sklizně; dožínky jako sklizeň obilí jsou samozřejmě za námi, ale máme tu čas sklizně ovoce a především vína. Slavnosti vinobraní patří k nastupujícímu podzimu – jak praví klasik: „jako k velbloudovi hrby“. K tomu samozřejmě nelze zapomenout na burčák! Burčák… Ještě to není víno, ale už se to dá pít a je to docela dobré. Tedy někdy. Ostatně s vínem samotným je to podobné, také je dobré, ale někdy ani na svařák.
Ovšem zpátky k burčáku. Ano, ještě to není víno, ale už to docela jde. Burčák burčí, probublává, kvasí, někam směřuje, ale zatím zůstává na půl cesty. Myslím, že právě podzim je vhodná doba zamyslet se nad tím, co právě v nás samých takhle burčí, probublává, kvasí, my to tak přijímáme, prožíváme, ale ještě je to na půl cesty. Ještě to není víno.
Někdy to může být něco, co jsme už dávno chtěli udělat, ale „nějak jsme se k tomu nedostali“. Někdy to může být naopak něco, co jsme už dávno chtěli ze svého života nechat odplout, ale pořád nám to tam kvasí. Může se to týkat věcí, lidí, místa, čehokoliv. Může se to týkat třeba jen nás samých. Ale asi každý máme nějaký ten burčák v sobě. Burčák je fajn, ale víno je víno. Tak nám všem přeji, aby až podzim předá žezlo zimě, abychom měli k oslavám na přelomu roku nějaké to opravdu dobré víno.