O strachu, štěstí a lásce
Jarmila Plotěná
Tak máme za sebou část podivného období, v němž docela snadno mohly hrát svoji neblahou roli obavy ba dokonce přímo strach. Jistě nebude těžké si vzpomenout na nějaký neveselý příběh z nedávno uplynulých dnů, o němž jsme slyšeli nebo dokonce sami zažili a v němž byl v hlavní roli strach. Nějaký člověk ze strachu o sebe nebo své nejbližší byl nedobrý k jinému člověku.
Ač se to na první pohled nezdá, často za činy nedobrými ba přímo zlými bývá právě onen nepříjemný pocit „co kdyby“. Co kdybych právě já neměl/a štěstí. A štěstí to je přece něco kýženého o co tolik stojíme, aby to nastalo, aby nás to potkalo nebo, aby to nežádoucí nenastalo. A to, jak věříme, můžeme, ale také nemusíme mít. Z toho je zcela jasné, že ono štěstí a s ním tedy i celý náš život je závislý na něčem, čemu se říká náhoda. A tak jako na houpačce jednou jsme dole, jednou nahoře.
Osobně si myslím, že to je ta nejhorší víra, kterou můžeme mít. Vede k závislosti na něčem, na co nemáme ani v nejmenším vliv. Vede k obávám, velmi často ke zklamáním. Ba je to přímo objednávka, poukázka na zklamaní. To taková láska s pevným vnitřním rozhodnutím mít vůli k lásce, od níž se nic neočekává a která není závislá na povaze, vůli, rozhodnutí kohokoliv a čehokoli, jo, to už je krok ke svobodě a vítězství nad strachy všeho druhu, ale také nad štěstím, které by bylo jen taková “ muška zlatá“. V minulých dnech bylo takových vítězství také mnoho, vždyť náš svět potřebuje velice moc právě takovou lásku.