Můžeš na to doplatit!
Jarmila Plotěná
Často slýcháváme, že někdo na něco „doplatil“. Ten třeba na kouření, ten na hektický způsob svého života, ten na svoji lenost, ten na svoji důvěřivost, ten zase na nedůvěřivost, jiný na svoji zlobu a jiný na svoji dobrotu. Člověku tak může připadat, že vlastně skoro každý, v podstatě na cokoliv co dělá, nakonec nějak doplatí. Klasik by řekl, že když se člověku podaří uniknout před Skyllou, zmocní se ho Charybda nebo alespoň „ať děláme co děláme, štěstí za správný konec ne a chytit“.
Vede to k zamyšlení zda vůbec existuje nějaká bezpečná činnost, způsob života nebo přístup k problémům, které by nevedly k neblahým koncům? Ale je to zřejmě dost špatně položená otázka, skoro jako hledání košile od šťastného člověka.
Tajemství nespočívá v košili, tajemství je v tom člověku. Podařilo se mu vzít život za správný konec, našel štěstí v sobě, našel smysl, měl rád – lidi, život, Dárce života,… Proplul před Skyllou, nepopadla ho Charybda. Lze namítnout, že se mu přece staly také nepříjemné věci, nevyhnul se problémům, které přináší život, nebude na tomto světě věčně. Jeho příběh je podobný tolika dalším lidem, kteří na tolik věcí doplatili. A on, přece také na „něco musí doplatit“.
Má ideál, zůstává mu věrný, poznal co je láska a zůstává jí věrný… Má důvod být šťastný, našel v sobě zdroj radosti, která zůstává – a na to se nedoplácí.