Láskyplně…
Vlastimil Krejčí
Nejprve bych se s vámi rád podělil o jeden citát dalajlámy, který s oblibou používám:
„Od počátku našeho zrození jsme zahrnováni laskavou péčí našich rodičů. A poté, v těžkých životních obdobích, kdy jsme třeba trápeni nemocemi nebo se ocitáme na konci naší životní cesty, se staneme opět závislými na dobrotě a laskavosti druhých lidí. V průběhu naší životní cesty však tolik potřebnou laskavost, dobrotu a péči někdy opomíjíme. Bez náboženství, rozjímání a meditace je možno žít. Ale bez lidské náklonnosti a lásky druhých nemůžeme být šťastni. Každý člověk, ať věřící, či nikoli, potřebuje umět dávat a přijímat lásku. Pociťovat touhu i soucítit s ostatními. Otázka světového míru, rodinného klidu, stejně jako otázka klidu a míru ve vztahu mezi manželkou a manželem, zkrátka klidu a míru obecně v každém z nás, to všechno je závislé na tom pocitu lásky a vzájemné odpovědnosti.“
Co nám to vlastně říká?
Především bychom si měli uvědomit, že tady je, existuje, určitá láskyplnost, na které jsme všichni závislí a na kterou máme tendenci zapomínat. Býváme někdy přehlceni vlastním egem, vlastními titěrnými cíli, které naše mysl sleduje, až příliš často na to, abychom si byli vědomi té nejsilnější síly, která ovlivňuje nás všechny.
Tvrdostí může člověk získat mnoho, velmi mnoho, ale nikdy ne štěstí. Může tvrdostí dobýt celé impérium, ale jediné, co si odnese, bude možná pocit slasti, ale nikoli štěstí. A ten pocit slasti opět ztratí, jako ztratí ono impérium, protože stejně se na světě vše neustále proměňuje. Podobné je to s naší konzumní civilizací. Dnes si můžeme dobře uvědomit, jak křehký je náš způsob života na téhle planetě. Jak snadno můžeme náš obraz každodenní reality ztratit.
Mějme na paměti, že láska je to, na co často zapomínáme! Jak zmiňuje dalajláma úvodním citátu, velmi snadno se stane, že jsme při každodenním prožívání uzavřeni v kleci rozumu. V našem vědomí, v tom, co vlastně v daný okamžik vnímáme, se neustále vynořují další a další myšlenky, podléháme tomuto procesu, vytváříme nebo spíš přejímáme názory, naše bytí se děje v tomto kotlíku bublajících úvah, a co hůř – sami sebe s tímto chaosem ztotožňujeme.
Přitom když chcete gestem vyjádřit „já“, ukážete prstem k hrudi, ne k hlavě. Čili k srdci, ne k mozku.
Tak nám všem přeji láskyplné dny.