Jak dneska bude?
Jarmila Plotěná
Často sleduji oblohu. Třeba časně ráno, nejlépe už za úsvitu. Můj první pohled není na displej mobilu ani počítače. Moji pozornost přitahuje obloha, ten nejpodivuhodnější barevný displej na světě, na němž se stále něco děje.
Ve větších městech tvoří obloha a počasí, pokud není zrovna nijak extrémní, spíš kulisu veškerého dění. Hlavními aktéry jsou lidé, doprava, věci… Utvářejí v každém okamžiku děj, mnohdy dramatický. Na rušné městské ulici, sotva kdo se zastaví, aby uprostřed davu pozoroval oblohu.
Na venkově však může být nebe v hlavní roli. Lidmi a dopravou zapříčiněného ruchu je tam méně a drama na obloze víc přitahuje pozornost. Člověk si může dobře povšimnout, jak se mu obloha představuje v neustálých fantastických proměnách. Může se jí ptát: „Tak jak dneska bude?“ Může si říkat, že sice dnes je krásně slunečno a bezvětří, ale přijdou vichry, deště, vlezlá zima a co když i tornádo? A může poznat, že po každé bouři a sebe horší spoušti zase vysvitne Slunce a obloha se rozjasní.
Pozorování oblohy nás učí vděčnosti za život a také naději.