Huuuu, Bu Bu Bu!
Vlastík Krejčí
Jednou jsem byl na návštěvě u lékaře a ten měl nad svým psacím stolem cedulku s nápisem: „Starosti jsou jako strašidla, když na ně nevěříme, neexistují“.
Vzpomínám si, jak mě to tenkrát zarazilo. Skutečně mě ta cedulka překvapila. Nechápal jsem jí. Přemýšlel jsem o tom, ale moc jsem tomu nerozuměl. Na strašidla nevěřím, skutečně podle mě neexistují, ale starosti?.. Všichni přece máme nějaké starosti…
Anglické přísloví říká: „Starosti jsou jako naše děti – za pečlivého ošetřování zdárně rostou“.
Přesně tak. To je jádro myšlenky z té cedulky nad psacím stolem onoho lékaře.
Samozřejmě, že nás v životě potkávají věci, které jsou nepříjemné nebo je potřeba je řešit. Ale ty je prostě třeba řešit. Nikoli „dělat si starosti“. Neustále na ně myslet a „opečovávat“ si je, abychom žili v té starosti.
To je to, co měla ta cedulka na mysli!
Filosof Montaigne to vyjádřil slovy: „Můj život byl plný hrozných neštěstí – většina z nich se nikdy nestala.“
Já vím, doba je těžká. Válka, inflace, covid, ale přece jen – o to víc je potřeba si udržet zdravý rozum, a nepodobat se jedné paní, která mi řekla: „Vždycky se cítím špatně, když je mi dobře, protože vím, že za chvíli se budu cítit špatně.“
Tak hodně sil na řešení problémů a pozor na zbytečná strašidla!