Dar přítomnosti
Jarmila Plotěná
Jeden chasidský příběh vypráví, že Bůh poslal anděla Gabriela, aby přinesl dar věčného života každému, kdo bude mít chvilku času, aby ho přijal. Anděl se však vrátil zpět se slovy: „Všichni byli jednou nohou v minulosti a druhou v budoucnosti. Nenašel jsem nikoho, kdo by měl čas.“
Každý den dostáváme jedinečný dar, který si často ani neuvědomujeme a zapomínáme být za něj vděčni a jako se vzácným darem s ním zacházet. Máme před sebou k prožití jedinečný nový den, vzácný a neopakovatelný dar času. Jak s ním naložíme a zda v ten náš čas budeme přítomni nebo jak se říká správně a přesně duchapřítomni, je jenom na nás.
Je tak běžné, že člověk při mnoha aktivitách, starostech a zájmech, s myslí upřenou na svůj cíl ztrácí svoji duchapřítomnost, to znamená, že si neuvědomuje ono důležité TEĎ a TADY a řeší buď minulost nebo spěchá k představě budoucnosti. Ve snaze co nejvíce zažít, uskutečnit, splnit, mu něco zcela podstatného uniká. Skoro to tak vypadá, že může říct: „Neuvědomil jsem si, že dnes je už dnešek a než jsem si to uvědomil, byl zítřek.“
Dokonce v současnosti z tohoto stavu nevímkdemihlavastojí se dělá téměř norma či dokonce jakýsi ideál tzv. aktivně a tzv. naplno žijícího člověka. Že takový nic vlastně nezažije a pro samou činnost moc nic neudělá, o tom se raději neuvažuje a běží se dál. Lidé se pak diví, co nedobrého se kolem nich děje a nadávají na poměry, a vlastně neprávem. Noří se buď do negativních dějů minulosti nebo do obav a strachu z budoucnosti a způsobují si tak největší utrpení.
A zatím jim uniká ono podstatné TEĎ a TADY a taktéž úžasná zkušenost, že ze síly onoho TADY a TEĎ se děj života odehrává ve zcela jiném světle. Jak píše Antony de Mello v knize Modlitba žáby: „Současná chvíle není nikdy nesnesitelná.“
Je tomu tak a snad každý někdy zakusil dar přítomné chvíle. Vůbec nemusíme vzpomínat zda tomu někdy tak bylo nebo kdy a kde jsme se s Přítomností setkali. Každý to dobře víme a máme jasnou vzpomínku, protože na ono velké Setkání se zkrátka zapomenout nedá. Pokud nastane, vždycky v člověku uvízne vzpomínka bez ohledu na to, zda ji vyhledává nebo se jí programově brání. Někdy ji jen obtížně může vylíčit slovy, ale je pravda, že mnozí autoři, spisovatelé, básníci, hudebníci i malíři, toto setkání s darem Přítomnosti popisují a nebo dokonce vyjadřují jak jim tento dar změnil život.
Setkání s darem přítomnosti promění život každého člověka a nemusí být umělcem. Vědomě či nevědomě si už navždy ponese touhu se k tomuto daru vrátit, touhu, aby mu zůstal, aby v něm člověk dokázal setrvat.