Ahoj, Facebooku
Petr Samojský
Někteří lidé mají výhrady vůči sociálním sítím, a třeba i vůbec vůči vynálezu zvanému internet. Tak jako úplně všechno na světě, i internet má své světlé i stinné stránky, dá se využívat i zneužívat.
Tuhle jsem natrefil na toto veřejné oznámení, osobní výzvu: „Ahoj Facebooku, mám velkou prosbu… nevíte někdo, jak se jmenuje ta překrásná slečna co dělá v nemocnici v H. na recepci, je černovlasá a má krásné smavé oči? Chci ji pozvat na skleničku či večeři ale neodvážim se osobně.“
Je to zvláštní protnutí veřejné, soukromé a intimně osobní linie. Ti, kdo internet nemají rádi, se pousmějí; ty, kdo jej běžně používají, taková zpráva nepřekvapí. Ale podstatné tady je to, že kdo cítí lásku a chce ji tak či onak sdílet a šířit, je dozajista vděčný za každou cestu, kterou má k tomu sdílení a šíření k dispozici.
No a když my všichni jsme na duchovní cestě, když nám to dává smysl, radost, štěstí a naději, není to snad dostatečná motivace využívat k tomu třeba i ten internet? Ten samozřejmě nemůže nahradit osobní vztah, osobní sdílení, to také ale nikdo netvrdí. Zamyslete se nad tím.