Luděk Pivoňka
Jsou náboženství zdrojem lásky a pravdy nebo spíše jablkem sváru? To první je krásným ideálem, ale to druhé může být bohužel smutnou zkušeností. V historii můžeme najít obě varianty. Kdyby náboženství bylo jen pozitivní zkušeností, pravděpodobně by nebylo žádných ateistů. Ateisté však reálně existují, takže náboženství mají pravděpodobně nějaké máslo na hlavě. Jak tedy přispět k většímu pokoji a míru mezi náboženstvími?
Za prvé je potřeba náboženství dobře znát. Kdo náboženství dobře nezná, ten neví, co je na nich dobrého nebo zlého. Kdo je pozná, může s nimi vést opravdový dialog o větším porozumění. Jsou ale náboženství, která se považují za Bohem nebo bohy stvořená. Tato náboženství se považují díky této božské autoritě za bezchybná, a proto je dialog mezi nimi velmi nesnadný.
Kdyby však věřící těchto duchovních cest poznali, že nadpřirozený zdroj jejich víry je jen zdánlivý, tak by se pravděpodobně mohli více otevřít přátelskému rozhovoru. Možná by objevili, že ve skutečnosti všechna náboženství stvořili známí i neznámí lidé pro svoji duchovní potřebu. A to není nic špatného nebo zavrženíhodného.
Lidé mají prostě různé potřeby a někteří potřebují uspokojit i svoji křehkou duši. Jen to nesmí dělat s mečem nebo sekerou v ruce. Až to lidé pochopí, tak se nám vysněný ráj zase trochu přiblíží.